pátek 6. března 2015

Jiný pohled na závislosti


Co je příčinou závislostí? Je to opravdu tak, jak nás léta učili?
A pokud ano, čím to, že "boj" proti nim jaksi nefunguje? Existují i jiné pohledy na věc?

Zajímám se o tuto tematiku mnoho let, a článek britského autora Johanna Hariho, mě natolik zaujal a nadchl, že jsem se rozhodla ho přeložit a posdílet s českými čtenáři (samozřejmě se svolením autora).

Takže tady je:
Příčiny vzniku závislosti

Možná, že mnoho čtenářů tohoto blogu, tedy často lidí se zájmem o zdravý způsob života, bude mít pocit, že se jich toto téma moc netýká.

Závislosti ale nejsou jen o tvrdých drogách. Ty představují podle mého názoru jen nejextrémnější formu, nejtěžší symptom hlubšího problému. Naše společnost je závislostmi prosáklá, a v jistém smyslu mi přijde na závislosti postavená - celý systém drží pohromadě mimo jiné díky tomu, že se miliony lidí smiřují se svou bolestivou a neuspokojivou životní situací pomocí stovek druhů náhražek, které poskytují okamžitá malá potěšení. A obvykle to zvládají, ale docela podstatné procento propadne posedlosti těmito náhražkami, ublíží si jimi, a miliony lidí na ně nakonec umírají - takzvané "faktory spojené se životním stylem" jsou jednou z nejvýznamnějších příčin předčasné smrti, a za tímto pojmem se nepochybně skrývají mimo jiné právě všemožné závislosti. 

Oficiální odpovědi, proč se lidé stávají závislí na všem možném, jsou dvě:

- Že některé substance jsou svou povahou "návykové", a závislý se na nich stane prostě každý chudák, který je tak hloupý, že si s nimi něco začne. To se většinou říká právě o tvrdých drogách, ale dokonce ani u těchto látek to není pravda. Statistiky ve skutečnosti dokazují opak: drtivá většina lidí, kteří ochutnají libovolnou substanci, se na ní závislých nestane (viz. článek). Některé drogy mají opravdu chemické vlastnosti, které je předurčují k tomu, aby se staly pro určité procento lidí těžkým návykem (na prvním místě mezi nimi je s velkým předstihem nikotin), ale čím to, že mnoho lidí je ochutná a vůbec je nezaujmou?
Čím to, že miliony lidí pijí alkohol celkem rozumně, a jen určitá část propadne alkoholismu? Jak to, že miliardy lidí požívají cukr, který má také jednoznačné a prokázané vlastnosti drogy, ale jen někteří to s ním přehání tak, že skončí těžce obézní a s cukrovkou....? A co naprosto "nechemické" závislosti, například na hazardu, počítačových hrách nebo nakupování? Jak ty fungují?

- Že se jedná o "morální selhání", tedy člověk si za to může sám, příliš si "dopřává", neumí se kontrolovat, nemá "ušlechtilé" cíle..... To je konzervatnivní pohled na věc, s náboženskými kořeny, na základě kterého závislí lidé po desetiletí byli a mnohdy dodnes jsou předmětem opovržení nebo dokonce pronásledování. Dodnes mnoho lidí s jakoukoli závislostí, včetně těch legálních, nikdy nevyhledá pomoc, protože se stydí, nechtějí ztrátu kontroly raději nikomu přiznat.

Samozřejmě i v tomto postoji je zrnko pravdy: člověk za své jednání vždy odpovídá sám, a  pokud je na něčem těžce závislý, pravděpodobně se obelhává (mám s tím sama bohaté zkušenosti:). Ale i to jen malý kousek mozaiky. Prakticky nikdo se doopravdy nechtěl dostat do stavu jakékoli těžké závislosti. Příčiny, proč ztratil kontrolu, jsou komplexní, hluboké, a dnes naštěstí už snad většina lidí chápe, že nejde jen o to, "že by to tak chtěl".

A právě těmito hlubšími příčinami se zabývá článek pana Hariho. Důvody, proč se lidé nemají rádi, neumějí se sebou žít, a hledají příliš často útěchu v něčem vnějším. Jsou to důvody, na které se jako společnost moc nechceme dívat. Začíná to třeba už týráním dětí v rodinách, pokračuje bezvýchodnou situací lidí na mnoha místech, v mnoha komunitách, kde chybí životní perspektiva, a odcizeností ve společnosti, ve které člověk poprvé v historii může fyzicky přežít a přitom být izolovaný od ostatních lidí.

Hluboce souhlasím s jeho závěrem, že opakem závislosti není střízlivost či "abstinence", ale lidská pospolitost, stav, kdy žijete v harmonických vztazích s lidmi, které milujete, a kteří milují vás, váš život má smysl, a tak necítíte zoufalství, nepotřebujete utíkat do závislostí na neživých věcech a dokážete s nimi mít rozumný vztah...

Možná se vám nebude zdát jeho doporučení závislé lidi v našem životě prostě milovat, a přijímat takové, jaké jsou.... Myslím si, že to platí s jistou výhradou. Pokud se někdo dostane do takového stavu, kdy zneužívá své okolí, což se stává u malé části lidí s nejtěžšími závislostmi, nikomu nepomůže nechat ho dělat to dál, je třeba vymezit jasné hranice a chránit se....
Ale miliony lidí, kteří mají nějaký problém s určitou látkou či zvykem, se tak nechovají, jsou to normální, slušní lidé....
A určitě každý potřebuje hlavně lásku, porozumění a přijetí, v takové podobě, jaká je možná.
Koho toto zajímá, více najdete například v pracích kanadského specialisty na závislosti Dr. Gabora Matého.
 
Velice doporučuju i knihu pana Hariho Chasing the Scream, ta rozvádí téma do mnohem větší hloubky a zabývá se detailní historií "války proti drogám", jak a proč vznikla, a jaké následky má. Pokud vás zajímá více o experimentech v Krysím parku a dalších poznatcích okolo příčin závislosti, a o tom, jak (ne)funguje politika praktikovaná posledních sto let, je to skvělý zdroj. Právě jsem ji dočetla a napíšu o ní něco v nějakém příštím blogu.